dlužím Vám omluvu, za svou dlouhou pauzu. Za tuto pauzu dlužím omluvu i sobě. Na rok jsem upadla do jakési mlhy, modu na přežití. Dny běžely, ale úplně mimo mne. Stále mi připadá, že čas prchá jak mrcha, ale já stojím na místě. Naštěstí se událo několik věcí, které mě z tohoto stavu začínají probouzet. Člověk by neřekl, co se všechno může během jednoho roku stát a on si toho ani nevšimne. Neprožije to.
To se snad teď už změní. Asi před dvěma měsíci jsem napsala článek o jedné větší události, která se odehrála a sice o našem stěhování. Pat a Mat hadra!!
Čtenáři, máme dům. Moje matka se už delší dobu zajímala o trh s realitami. Brala jsem to vždy jako sport, něco jako koníček. Ale poslední rok se tento „koníček“ tak trohu zvrhl a ona si skutečně začala hledat dům. Když jsem se jí to pokoušela vymluvit, protože jsem naší stávající adresu pokládala za velmi dobrou, dokonce tak dobrou, že by nám ji mohl kdekdo závidět, odpověděla, že potřebuje změnu jinak umře. Dalším argumentem bylo, že jsme bydleli ve čtvrtém patře bez výtahu a ona už nemůže na kolena. Změny se tedy skutečne dočkala, jak to má teď s kolenama, to nevím, ale nevypadá, že by se jí ulevilo. Po dost dlouhou dobu toto hledání vypadalo dosti beznadějně, což mě (a nejen mě) uklidňovalo. Po mnoha probdělých nocích, kdy si na internetu vypočítávala úvěry, zjistila, že jí nikdo nic nepůjčí. Takže bylo nutné koupit dům za cenu bytu. A to se nakonec povedlo. Loni v říjnu jsme změnili adresu z Českubratrská 28, Ostrava 702 00 na Modřínová 232, Ostrava Hošťálkovice 725 28.
Matka se stala jedinou majtelkou dvougeneračního rodinného domu. Uklidnila nás, že dům je možno hned obývat. Jelikož jsme neměli naspěch (z bytu nás netlačili, protože kupci si svůj původní byt nechali, prý pro babičku), stěhování nám zabralo dva týdny. Já tou dobou měla chřipku, což se výborně hodilo, neboť jsem obdržela omluvenku od lékře pro školu a zatím jsem snášela bedny knih a všeho možného jiného ze čtvrtého patra do auta.
Dům se dal hned obývat. Obývat je správné slovo, protože bydlet se v něm nedalo, ani teď se tak uplně nedá. Problém, který jsme pocítili jako nejpalčivější byl nedostatek teplé vody. Existoval zde totiž důmyslný systém bojlerů. V přízemí byla koupelna s osmdesáti litrovým bojlerem a v prvním patře koupelna s třiceti litrovým bojlerem. Oba bojlery nahřívaly vodu pouze tři hodiny denně a sice od druhé do páté hodiny odpolední. Z dolního bojleru se brala také voda na umývání nádobí. Je tedy jasné, že takové množství teplé vody nemůže čtyřčlené rodině stačit. Byl to boj. Pokud se někdo vykoupal ráno, do dvou hodin nebyla voda a pokud se vykoupal večer nebyla voda celou noc a půl dne. Tento problém jsme částečně vyřešili výměnou horního třiceti litrového bojleru na bojler stodvaceti litrový, ale ani tak se dva po sobě nevykoupou. Celá problematika bojlerů, jejich objemů a nahřívání je pro mě celkem nová neboť doma (rozuměj na starém bytě, pro mě to bude vždycky doma, protože jsem se tam narodila a žila dvacet dva let) jsme měli plynový kotel a tyto problémy prostě neexistovaly.
Další problém, který nás pálí ještě teď a nějakou dobu ještě pálit dube, je žumpa. Ano dům není napojen na kanalizaci a splašky odchází do jímky. Stále ještě nevíme kolik má jímka komor, odhadujeme že kolem sedmi. Hovnocuc k nám musel přijet dvakrát, protože napoprvé zde nebyla ani majtelka ani její přítel a my s bratrem nevěděli, že naše žumpa má XY komor, protože nám to nikdo neřekl! Ačkoli tady hovnocuc byl, náš hlavní problém, a sice zápach, nevyřešil. Na některé věci prostě ani hovnocuc nestačí! Situace je nejhorší na dolním záchodě, kde matka sice nainstalovala bries freshmatic s vůní jablka a skořice, ale tuto, ne zrovna decentní vůni, přebíjí něco jiného, mnohem silnějšího.
Ovšem nejzásadnější věc je tato. Matka má sice dům, ale jinak nemáme nikdo ani floka. Matka je majtelkou reality s pozemkem a načerno postavenou dvojgaráží, ale jinak neví jak zítra zaplatí nákup. Musela si půjčit, aby zaplatila daň z prodeje nemovitosti, takže je docela zadlužená. To je zřejmě ta změna, na kterou tak čekala a po které tak toužila. Změna to vskutku je, jsou větší vydání za plyn (větší prostory), větší vydání za elektřinu (bojlery), ale za to se ušetří za vodu (bojlery). Utratí se víc za naftu, protože se všude musí dojíždět a za jízdenky taky. Výlet do supermarketu mě stojí skoro padesát korun za jízdné a asi dvě hodiny času. Nezlobte se na mě, ale to radši vyšlapu do čtvrtého patra!
Podle mého je to změna k podstatně horšímu, kterýžto názor jsem měla už předtím, než jsme se přestěhovali a musím přiznat, že ho nehodlám měnit. Maminčino sladké: "Tam se ti bude líbit!" mě nepřesvědčilo a nepřesvědší. Nelíbí!!
